Velodrom TJ Favorit Brno – nejstarší velodrom na světě

V Almanachu z roku 2007, který mapoval v té době padesátiletou historii Tělovýchovné jednoty Favorit Brno, do jejíhož majetku velodrom patří, se v kapitole věnované historii této stavby píše: „Brněnský velodrom, jak jej známe dnes, je pravděpodobně nejstarší stále existující a především fungující cyklistickou dráhou v Evropě a možná i ve světě.“ Jedná se asi o první nesmělé vyjádření skutečnosti, že uprostřed Brna máme stavbu s obrovským geniem loci, která sice již zažila svá nejlepší léta, v průběhu času přečkala mnohé snahy o vymazání z katastrálních map a postupně dožívala na okraji zájmu veřejnosti, ale stále žila a díky neocenitelné práci lidí, kteří ji provedli divokými devadesátými léty 20. století, přežila až do dnešních dní a během těch více než 130 let existence se stala stavbou světového významu, neboť starší velodrom na světě nenajdeme.

Aktuální podoba velodromu z roku 2023. Fotografie z netradiční severní strany se zalesněnými stráněmi Červeného kopce. Autor fotografie Vilém Spilka, Pop Messe

Brněnský velodrom nebyl rozhodně první postavenou cyklistickou dráhou na našem území. Již v roce 1883 byla postavena dráha v pražském Karlíně na Invalidovně, o tři roky později stála dráha v Královských Vinohradech a nebo v Lomnici nad Popelkou. V roce 1888 byla vybudována dráha také v Opavě (zdroj: Jan Králík, Historie kola v Čechách 1817 – 1918: Na kohouta si vyskočím). Na 21. 7. 1889 se však datují první závody na brněnském velodromu a toto datum je tak bráno jako oficiální datum vzniku. Ve světě byla situace obdobná, podstatné pro tento článek je fakt, že do dnešní doby se nedochoval žádný velodrom starší brněnského.

Jeden z nejstarších pohledů z vnitřních prostor dráhy od severní zatáčky. Datováno 1920. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

Na internetu lze dohledat, že za starší stavbu určenou pro cyklisty je považována dráha v anglickém Brightonu. Ta byla postavena již roku 1877. Jedná se však o dráhu kolem kriketového hřiště, která má čtyři odlišně dlouhé rovinky, čtyři různé zatáčky a zcela nestandardní délku 579,03 metru. Nejedná se tak o velodrom v pravém slova smyslu. Tedy dráhu, která má dvě shodně dlouhé rovinky zakončené klopenými půlkruhovými zatáčkami o identickém poloměru a o délce mezi 133 – 500 metry (dle Pravidel Mezinárodní cyklistické federace pro velodromy). Dostupné zdroje uvádějí, že atypické parametry brightonské dráhy jsou prý způsobeny neexistujícími standardy pro cyklistické dráhy v době vzniku. Je však nutné poznamenat, že dráhy, které vznikaly na našem území v 80. letech 19. století i přes tyto neexistující standardy, byly vždy velodromy, jak je chápeme dnes.

Satelitní snímek cyklistické dráhy v britském Brightonu, ze kterého je patrný tvar, který neodpovídá standardům pro velodromy. Zdroj: mapy.cz

Historie velodromu TJ Favorit Brno je velmi bohatá. Za jeho vznikem v roce 1889 stál brněnský velkopodnikatel Viktor Arnold Jakob Bauer, který poskytl pozemky v sousedství svého firemního sídla a také cukrovaru, který vlastnil a výstavbu velodromu významně finančně podpořil. Z té doby pochází pro tuto dráhu dnes už historické lidové označení „Bauerák“. Cennou skutečností je fakt, že stávající velodrom dle dochovaných fotografií a dalších indicií stojí od samého vzniku na stejném místě a během různých úprav a modernizací se nepohnul ani o centimetr. Lze tak říci, že velodrom v dnešní podobě je skutečnou evolucí původní cyklistické dráhy a kdybychom odkryli svrchní vrstvy dnes betonové dráhy, ovane nás prach, který v dobách minulých vířili samotní průkopníci cyklistiky v Rakousku – Uhersku.

Závody na hliněná dráze. Od samých počátků byla dráhová cyklistika velmi populární. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno.

Původně byla dráha jen mírně klopená a povrch byl tvořen udusanou hlínou. S vylepšováním jízdního kola a přechodem z vysokých kol na nízká, se muselo upravit i klopení, neboť jezdci na moderních strojích dosahovali vyšších rychlostí a pro zachování jejich bezpečnosti se muselo přistoupit k úpravě sklonu zatáček. Prašný hliněný povrch setrval až do roku 1951, kdy byl nahrazen asfaltem. Z té doby také pochází první dochované zápisy o oficiálním přeměření dráhy, která tehdy měla 411, 942 metrů.  Asfalt však vydržel pouhých šest let, jelikož byl shledán příliš pomalým a se svou hrubou strukturou také nebezpečným při pádech. V roce 1957 jej nahradil beton, který tvoří povrch dráhy i v současnosti.

Asfaltový povrch vydržel pouhých 6 let. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

Od konce 50. let 20. století nastala další významná evoluce, která vyvrcholila organizačně velmi zdařilým mistrovstvím světa 1969. Dráhová cyklistika se v té době setkala s obrovským zájmem veřejnosti a rostla odvaha s budováním dráhy a dalšího zázemí, které bylo pro pořádání významných sportovních akcí potřeba. V té době bylo v několika etapách výstavby vybudováno sportoviště a zázemí v podobě, jak jej známe dnes. Zajímavostí je, že o samotném přistřešení dráhy se rozhodlo prakticky pouhý rok před konáním mistrovství světa. Za dynamickým rozvojem areálu stojí zejména Tělovýchovná jednota Favorit Brno, která vznikla v roce 1957 spojením sedmi brněnských oddílů, a prakticky ihned se stala hlavním hybatelem změn.

Mezi roky 1957 a 1962 bylo kromě nové betonové dráhy, která dle oficiálního měření činovníky UCI čítala 410,18 metrů, vystavěno také nasypané hlediště, prkenná bariéra s betonovými sloupky a obrubníkem mezi hledištěm a dráhou, provizorní obvodová komunikace na vnější straně svahu hlediště, uvnitř areálu betonový parket 30 x 20 metru sloužící pro kolovou a krasojízdu a 10 boxů pro závodníky, rozhlasová a kontrolní věž, první budova šaten na východní straně areálu, kam se také z protilehlé strany přesunula startovní čára, budova pro uchování jízdních kol, budova pokladen, ozvučení stadionu a také se zmodernizovalo osvětlení jízdní dráhy, kdy vysoké sloupy v hledišti byly nahrazeny vhodnějším řešením se stožáry s dvouramennými výložníky s převisem nad samotnou jízdní dráhu.

První betonová dráha. Patrné je charakteristické osvětlení na dvouramenných stožárech. V pozadí majestátní kopule pavilonu C. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

V další etapě mezi roky 1963 a 1965 se vybudoval bezpečnostní podchod pod dráhou od šaten, v západní straně areálu pak údržbářská dílna, byla rozšířena původní budova šaten a také vznikla nadstavba 1. patra této budovy, ve které byly umístěny účtárna, sekretariát a ředitelna, společenská místnost pro 150 osob, 2 klubovny, sociální zařízení, 4 telefonní budky, místní rohlas, skladiště atd. Byly postaveny také garáže pro 12 vodicích motocyklů pro tolik oblíbené závody za motorovými vodiči.

Poslední velká fáze rozvoje se pak udála mezi roky 1967 a 1969. V srpnu roku 1967 bylo Brnu přiděleno pořádání Mistrovství světa 1969 a pro tuto významnou mezinárodní událost, která do té doby neměla po organizační stránce v rámci republiky moc srovnání, bylo potřeba dráhu a zázemí upravit. Samotná dráha se rozšířila z původních přibližně 6 na 7, 4 metru a sklon v klopení se upravil na 32 stupňů, na rovinkách pak dosahoval necelých 8 stupňů. Zkrátila se také z tehdejších cca 411 m na rovných 400 m. Všechny tyto základní parametry přetrvaly až do dnešní doby. Na travnaté ploše uvnitř zatáček bylo vybudováno zázemí pro sportovce. Podoba jednotlivých šestiúhelníkových kójí se inspirovala řešením, které bylo použito na olympijských hrách v Římě 1960. Obě tyto plochy jsou posazeny metr pod úroveň okolního terénu. Traduje se, že hlavním důvodem tohoto zapuštění bylo zamezit případným snahám o vybudování fotbalového hřiště uvnitř dráhy. Vystavěl se také podjezd pod dráhou pro motorové vodiče na západní straně. V této etapě se postavila rovněž tělocvična. Až v průběhu roku 1968 přišlo na řadu přistřešení betonové dráhy, za kterým do jisté míry stojí tehdejší prezident Mezinárodní cyklistické federace FIAC Rodolfo Magnani, který dopisem adresovaným Československé sekci cyklistiky při ČSTV doporučil realizovat částečné přistřešení dráhy i tribun. Tento projekt se nerodil nijak snadno. Zejména tehdejší generální ředitel Brněnských veletrhů a výstav Jan Čebiš mu nepřál a bez jeho souhlasu se nemohla stavba započít. Nakonec se vše urovnalo a zastřešení se stihlo i na dnešní poměry v rekordním čase zrealizovat. Pod unikátní střešní konstrukcí dráhy a hlediště je podepsán brněnský profesor Ferdinand Lederer, specialista v oblasti ocelových konstrukcí a jeden z autorů zastřešení památkově chráněných pavilonů na brněnském výstavišti C a Z, jehož původní návrh rozpracoval Ing. Jiří Lefner. Architektonickou podobu areálu má na svědomí Mojmír Korvas. Není moc známo, ale dle dobového tisku byl brněnský velodrom první betonovou zastřešenou dráhou na světě.

Evoluce dráhy byla koncem šedesátých let zakončena jejím přistřešením. Stala se tak první zastřešenou betonovou dráhou na světě. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

Veškeré tyto úpravy směřovaly ke zdárnému uspořádání Mistrovství světa v dráhové cyklistice v roce 1969. Přípravy na tento světový podnik nezhatil ani vpád vojsk Varšavské smlouvy rok předtím. Zajímavostí je, že toto mistrovství bylo Brnu přiděleno ku příležitosti oslav 100 let od vůbec prvního cyklistického závodu na území Rakouska – Uherska, který se jel v roce 1869 v brněnských Lužánkách. Dalšími významnými akcemi, které hostil brněnský velodrom, bylo v roce 1981 Mistrovství světa a v roce 2001 historicky vůbec první Mistrovství Evropy pro kategorii U23.

Může se zdát, že s koncem šedesátých let se rozvoj areálu zastavil, ale není to tak úplně pravda. Dílčí úpravy proběhly i před MS81, kdy se například na vnitřním okraji dráhy vybudoval třímetrový bezpečnostní asfaltový chodníček a také se upravila věž rozhodčích. V archivu Favoritu Brno se však dochovaly i projekty na další zvelebování stadionu. Jednalo se například o přístavbu ubytovacích buněk pro závodníky na stávající garáže, později se tato vize přenesla na budovu mezi příjezdovou bránou a hlavní budovou na druhé straně areálu. Stavět se mohl také objekt veloservisu, který byl situován za tělocvičnou. Existují rovněž plány na položení dřevěného povrchu dráhy. Známé jsou i návrhy na přemostění čtyřproudé komunikace z velodromu do areálu cyklistické vesničky, který byl vybudován také v druhé polovině šedesátých let a sloužil jako zázemí pro sportovce s chatkami, restaurací, saunami a třeba i rybníčkem. Tyto záměry se však nikdy neuskutečnily, stejně jako četné plány výstavby zcela nového velodromu, kdy první zmínky o tomto úmyslu se datují již do období konce druhé světové války.

Před MS 1981 byl na vnitřní straně dráhy vybudován asfaltový tři metry široký bezpečnostní chodníček. Foto: Vlastimil Homola. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

V průběhu let byl betonový povrch několikrát revitalizován. Většinou se jednalo o odborné otryskání dráhy pískem pod vysokým tlakem, což mělo za následek její zdrsnění a z toho plynoucí zrychlení. Naposledy se tato korekce realizovala v roce 2017 před Olympiádou dětí a mládeže, kdy se spolu s otryskáním ještě zbrousily hrany jednotlivých betonových panelů pro co nejhladší a nejplynulejší přechod mezi nimi. V průběhu času totiž jednotlivé desky proti sobě poklesly i o více než centimetr a přejezd přes ně byl značně nekomfortní a pro závodníky potenciálně nebezpečný.

Brněnská cyklistika má olympijského vítěze Jiřího Dalera a nespočet medailí z Mistrovství světa a Evropy, které v minulosti přivezli třeba Ivan Kučírek, Milan Puzrla, Iva Zajíčková, Igor Sláma, Jiří Škoda, Svatopluk Buchta a nebo v nedávné době Pavel Buráň, Alois Kaňkovský, Tomáš Bábek a další. Cyklistika je tak bez přehánění nejúspěšnějším sportem na území města a jen díky vytrvalé píli a oddanosti k tomuto sportu, jsou brněnští cyklisté stále schopni vozit z významných akcí cenná umístění i přes to, že podmínky pro jejich rozvoj zdaleka neodpovídají světovým standardům a historickému významu, který tento sport v Brně má. 

Rok 1964 a Jiří Daler se stal vítězem stíhacího závodu na olympijských hrách v Tokiu. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

Majetkové poměry

Pozemky na stavbu velodromu poskytl v sousedství svého sídla a cukrovaru podnikatel a velkostatkář Viktor Arnold Jakob Bauer, který výstavbu také finančně podpořil.

Až do počátku 20. let 20. století pozemky spravoval syn zakladatele Viktor Bauer mladší, o chod samotné dráhy a její zdokonalování se starali brněnští cyklisté, lhostejno zda české či německé národnosti. V roce 1921 byl Bauer většinu pozemků na tzv. Bauerově rampě včetně cyklistické dráhy proti vůli své i celé rodiny nucen prodat a vinou pozemkové reformy za minimální částku. Svou roli zde sehrál zejména jeho německý původ i přesto, že až do roku 1928 byl československým občanem (zdroj str. 20, bod 48). Předmětné pozemky zakoupil Moravský zemský výbor za účelem velkorysé výstavby výstaviště. Samotná dráha naštěstí zůstala zachována. Kromě cyklistů ji však začali využívat také Sokolové a nastalo složité období vyjednávání a domlouvání se, aby se cyklisté na dráhu vůbec dostali, natož aby pořádali závody.

Areál velodromu byl využíván také jinými sporty než pouze cyklistikou. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

Po druhé světové válce byla dráha v bídném stavu a opět zásluhou samotných cyklistů se podařila zachránit. Všesokolský slet v roce 1948 ukončil i působení Sokolů na velodromu a cyklisté se hned pustili do jeho zvelebení. V roce 1952 byla cyklistická dráha převedena jako národní majetek na Československý stát. V roce 1957 se vznikem ČSTV bylo vládním usnesením nařízeno, že majetek tělovýchovy má přejít buď bezplatně do majetku ČSTV a nebo do jeho trvalého užívání, což byl případ velodromu a pozemků pod ním. Ministerstvo financí, které mělo toto zaknihování formálně provést i přes urgence Městského národního výboru Brno toto neprovedlo a naopak v roce 1960 dotčené pozemky prodalo podniku Brněnské veletrhy a výstavy. K trvalému užívání pak připadli pouze budovy a stavby včetně dráhy, které spravovala Tělovýchovná jednota Favorit Brno.

V současnosti jsou veškeré stavby v majetku Tělovýchovné jednoty Favorit Brno, pod kterou po roce 1989 z ČSTV přešly. Pozemky pod těmito nemovitostmi však patří akciové společnosti Veletrhy Brno, vlastněné Statutárním městem Brno. Není bez zajímavosti, že v dnešní době se jedná o jedno z mála sportovišť, které nejenom, že není zadluženo, ale není také zatíženo žádným úvěrem.

Velodrom pohledem pravidel Mezinárodní cyklistické federace (UCI)

Úvodem je nutné zmínit, že současný velodrom délkou 400 metrů i šířkou 7, 4 metru splňuje předpis pro konání významných mezinárodních akcí kalendáře UCI třídy 1 a 2 vyjma olympijských her, kdy je délka dráhy stanovena na 250 metrů. Toto omezení platí i pro elitní mistrovství světa s dovětkem, že UCI může pro tuto akci udělit výjimku již existujícím velodromům v zájmu rozvoje dráhové cyklistiky, což už je záležitost sportovní diplomacie případně lobbingu (zdroj str. 90-96).

Důkazem toho, že se na velodromu stále organizují prestižní akce pod hlavičkou UCI, jsou dráhové mítinky Grand Prix Brno (pořadatel Dukla Brno) a Grand Prix Favorit Brno-Přilba Moravy (pořadatel TJ Favorit Brno), kdy obě akce spadají do třídy Class 1 a hostí závodníky z celého světa. Kromě akcí zařazených v kalendáři UCI jsou však na velodromu pořádány i další jedinečné akce s dlouhou historií. Za všechny je možné zmínit ve světě ojedinělý etapový bodovací závod 500+1 kolo, který má za sebou již 56 ročníků (k roku 2023). V posledních letech zažívá tato akce obrození, kdy se pořadatelům z Favoritu Brno daří získávat čím dál početnější zahraniční konkurenci. V roce 2023 se tohoto závodů zúčastnilo 170 závodníků z 20 států z 5 světadílů. Takovouto rozmanitostí startovního pole se může pochlubit pramálo akcí na území ČR.

V posledních letech se na významné mezinárodní závody 500+1 kolo a GP Favorit Brno-Přilba Moravy, jejichž historie trvá již desítky let, daří organizátorům z Favoritu Brno zajistit početnou mezinárodní účast. Foto: Jan Brychta/TJ Favorit Brno

Vize

Vzhledem k historickému a celosvětovému významu brněnského velodromu by si dráha a její okolí zasloužilo důkladnější opravy a modernizaci. Po uplynulém čtvrtstoletí, kdy se pod dojmem vybudování nového velodromu od investování do stávajícího stánku upustilo, je vhodné znovu obrátit pozornost k péči o tuto sportovně historickou památku, která stále slouží ke konání světově významných podniků.

Kromě rekonstrukce provozního zařízení (osvětlení, elektroinstalace, zázemí pro sportovce, betonového opláštění atd.) je jednou z možných cest, jak kvalitu dráhy posunout do 21. století, položení nového dřevěného povrchu na stávající betonové desky. Do úvahy připadá také nová patentová technologie hliníkových profilů, jejichž autorem je Čechokanaďan Peter Junek, významný stavitel světových velodromů. Na takto zmodernizovaném velodromu by se dalo uspořádat elitní mistrovství Evropy, případně i mistrovství světa minimálně pro kategorii juniorů.

O tom, že dlouhé částečně zastřešené dráhy mají stále budoucnost, svědčí i fakt, že dva Brnu velmi blízké velodromy, byly v nedávné době zrekonstruovány. Prvním z nich je slavná italská dráha Vigorelli v Miláně, přezdívaná Chrám rekordů, dlouhá necelých 398 metrů, kterou se brněnští funkcionáři nechali inspirovat při řešení přistřešení dráhy v roce 1969. I přesto, že město Milán v roce 2013 schválilo na dráhu demoliční výměr, italské Ministerstvo kultury na základě nátlaku skupiny cyklistů tento výměr zrušilo a ve spolupráci s městem v roce 2016 dokončilo její rekonstrukci za více než 6 milionů Euro (zdroj). UCI následně dráhu atestovala a mohou se tak na ní konat závody mistrovství Evropy pro elitní kategorie a juniorské mistrovství světa (zdroj).

Další dráhou s úzkou vazbou na brněnský velodrom je ta v Lipsku, mimochodem již více než 50 let partnerské město Brna. Němečtí cyklisté se při její přestavbě v minulosti inspirovali naším velodromem a lipská dráha je takřka jeho kopií. Tento 400 metrů dlouhý velodrom, který je mimo jiné památkově chráněn, byl v roce 2021 zrekonstruován včetně samotného betonového povrchu, jehož oprava vyšla na 1,2 milionu Euro (zdroj).

V roce 2021 proběhla také rekonstrukce 400 metrů dlouhé betonové dráhy v Lipsku. Zdroj: MC-Bauchemie

Na těchto příkladech je vidět, že za zlomek ceny nového velodromu, lze brněnský cyklistický areál nejenom zachovat, ale i dále rozvíjet a pokračovat v jeho inspirativní historii, která pomáhala vytvářet identitu města Brna u nás i ve světě. Jedná se v pravém slova smyslu o sportovní národní klenot.

Stručná historie budování Velodromu Brno v majetku TJ Favorit Brno

1889 – 21. 7. 1889 slavnostní otevření původní hliněné dráhy

1951 – položení nového asfaltového povrchu (délka 411, 942 metru)

1957 – 1962 – položení hladkého betonového povrchu (délka 410, 18 metru), stavba nového zázemí na východní straně areálu a přenesení cílové pásky na tuto stranu

1963 – 1969 – vybudování hlavní budovy s kancelářemi, společenskými prostorami a restaurací, rozšíření šaten a sociálního zařízení, postavení hospodářské budovy s kancelářemi a tělocvičny, položení nového betonového povrchu a zkrácení dráhy na rovných 400 metrů, zastřešení dráhy a tribun dle unikátního návrhu projektanta Ferdinanda Lederera (autora zastřešení památkově chráněných pavilonů na Brněnském výstavišti C a Z); brněnská dráha drží světový primát, neboť se jedná o vůbec první zastřešenou betonovou dráhu na světě

1969 – Mistrovství světa v dráhové cyklistice, které bylo Brnu přiděleno ku příležitosti oslav 100 let od prvního cyklistického závodu na území Rakouska – Uherska, který se uskutečnil v brněnských Lužánkách dne 15. 8. 1869 (až v roce 2013 byl objeven plakát zvoucí k závodům mezi Kutnou Horou a Sedlecí dne 8. 8. 1869, tedy pouhý týden před brněnským závodem)

1981 – Mistrovství světa v dráhové cyklistice

2001 – historicky vůbec první Mistrovství Evropy v dráhové cyklistice pro kategorii U23

Za svou téměř 135 let dlouhou historii se brněnský velodrom stal nejstarším velodromem na světě.

Na základě četných podkladů z bohatého archivu TJ Favorit Brno zpracoval Josef Vaishar na přelomu let 2023/2024.